Rozhovor s Pavlem Hennrichem

Pavel je chomutovský thajboxer, podnikatel a dobrovolný člen Horské služby.

Jak dlouho se věnuješ bojovým sportům a kde jsi začínal?

Mé první střetnutí s bojovými sporty bylo v 1.třídě na ZŠ, kdy jsem se zhlédl v akčních hrdinech z Amerických filmů. Jako každý jsem chtěl umět to co oni a přihlásil se na karate, tam jsem vydržel dva roky. Další štace začala až v 18. letech.

Kdo tě přivedl k thajskému boxu?

Můj kamarád Honza Šťastný. Bydlel ve vedlejší vesnici a já v tu dobu, kdy jsem přestal hrát hokej, neměl pořádné sportovní vedení a řád. Individuální sport byl pro mě jasnou volbou.

Co pro tebe znamená kickbox a thajský box?

Především zábavu, uvolnění, svobodu, smích a kamarády. Sport, který dělám, se i na té nejvyšší úrovni, v naší republice nedá dělat profesionálně. Tudíž nejsem vázán žádnými smlouvami, povinnostmi atd. Krom těch, které si vytvořím ve své hlavě sám, ty ovšem občas bývají přísnější, než oficiální. 

V jaké váhové kategorii soutěžíš?

Začínal jsem ve váze 71 kg. To jsem byl hodně vytažená a neuvařená špagetka :D, nyní zápasím ve váhové kategorii 76-81 kg a v podstatě neshazuji před zápasem žádná kila. Má to své výhody, ale i nevýhody. Plusem je, že cítím fit, plný síly a mohu se soustředit plně na přípravu. Odpadají mi starosti s upravováním váhy, různé diety, sauna, potící oblek atd. Nevýhodou je, že spousta soupeřů do váhy shazuje, odváží a dobere zpět ztracená kila. To se potom stane, že proti mně stojí i devadesátikilový pořízek.    

Jak často trénuješ?

Trénink thajboxu mám 3x týdně, do toho spousta doplňkových aktivit- hokej, fotbal, florbal cross fit, běh, kolo, klasický box. Záleží, jestli mám zrovna před zápasem, to trénuji dvoufázově 5x týdně- sobota nějaký ten sportík a neděle sauna. Ovšem to neznamená, že všechny tréninkové jednotky jsem zavřený v tělocvičně, počítám do toho všechny pohybové aktivity, které jsem již popsal. Je třeba si to dělat pestré. V pozápasovém období se věnuji tomu, co mě zrovna baví.

Máš trenéra nebo trénuješ sám?

Tréninky thajského boxu jsou pod taktovkou několikanásobného profesionálního mistra světa Jiřího Žáka v Chomutově. Před zápasy dojíždím na tréninky klasického boxu do Mostu k panu Balínovi, jinak si přípravu řídím a diktuji sám.

Kolik zápasů ročně absolvuješ?

Nyní už nejsem v tak velkém soutěžním zápřahu. V průměru absolvuji 6 zápasů, dříve i 14. Záleží, co se zrovna naskytne. Když jsem studoval, tak jsem mohl objíždět turnaje stále, bylo na to spousta času. Teď už to tak nejde a turnaje, kterých se zúčastním, si vybírám, případně jedu na turnaje, na které jsem nominován do reprezentace.

Jaký je tvůj největší úspěch?

Nerad se chlubím, ale dobře :D Jsem 2x Mistr ČR, Mistr světa a Mistr Evropy, plus nějaká ta další medailová umístění. Vše v disciplíně K-1.         

Máš nějaký nezapomenutelný zážitek spojený s kickboxem či thajboxem?

Vždy to je a asi bude první zápas, no a potom vždy ten poslední :D Zážitků mám spoustu, to by dalo na celou knihu, co vše zažívám na reprezentačních výjezdech. Těžko vypíchnout něco, co je NEJ.

Čeho chceš ještě dosáhnout a jak dlouho by ses chtěl tomuto sportu věnovat na vrcholové úrovni?

Trénovat, dokud mě to bude bavit a budu se z toho radovat. Zápasit, dokud o mě bude zájem.

Jak probíhá tvůj běžný týden? Stíháš i jiné sporty a koníčky?

Naopak bych řekl, že jiným sportům a koníčkům věnuji více času než thajskému boxu. Baví mě například hokej, myslivost, horská služba, také rád pracuji, spím a odpočívám. Den a týden jsou pro mě prostě krátký.    

Kdo je tvým sportovním či životním vzorem?

Životním vzorem je můj děda Kurt Hennrich, olympionik ve sjezdovém lyžování Cortině d´Ampezzo, 1956. Sportovních vzorů je hodně, ale žádný konkrétní.  

Doslechla jsem se, že jsi na Klínech vyrůstal. Jaký máš celkově vztah ke Klínům?

Pár let jsem si na Klínech prožil a i odsloužil, jako mladý ušák, který dojížděl do Litvínova s celou bandou vesnických horalů na 4.ZŠ. Prožil jsem zde mladá bezstarostná léta, kdy člověk ještě neřeší žádné povinnosti, takže můj vztah ke Klínům je kladný. Nyní zde trávím spoustu času v zimním období, jako sloužící člen Horské služby. Vlastně když to spočítám, tak jsem zde strávil více než polovinu svého života. Od 15 do 18 let různými aktivitami ve Sportovním areálu Klíny- vlekaření, obsluha parkoviště atd. No a od 18 let mě David Lancinger naverboval do elitní skupinky červeně oděných gentlemanů. Za tu dobu se toho tady moc událo a změnilo, nutno dodat, že k lepšímu!  

Na videu můžete vidět Pavlovo dědečka na zimní olympiádě, kde nás reprezentoval ve sjezdovém lyžování v Cortině d´Ampezzo, 1956.